I letos jsme se tradičně sešli druhý víkend v září při péči o louky na Lipské hoře. Ano, jak to všechno začalo? Dávno, dávno, psal se rok 1979, studenti střední školy v divoké, ne-li zakázané operaci, zachránili vzácné druhy rostlin před nenasytnými lopatkami obrovských strojů podobných dinosaurům, zvaných korečkové řetězové lopatové rypadla. Hlad průmyslu po hnědém uhlí byl obrovský a hnědouhelné doly v okolí Bíliny zahltily krajinu. Nalezené botanické rarity studenti zasadili na křídové „Bílé stráně“ do křovinatého polosuchého trávníku na jižním úpatí Lipské hory v Českém středohoří. Psí růže, svída červená, trnky, hloh, dřišťál, bělokorá, kalina, ptačí, skalník, javor polní atd. rostly bujně. V hustém křoví přežilo i několik ořešáků a ovocných stromů. Trnové živé ploty tvořily téměř neprostupnou tmavou houští. Díky neúnavnému odklízení a sečení milovníků přírody z českého ekologického sdružení Arnika se z trnitého houští stále více stávala maloplošná, druhově bohatá horská louka se skupinami stromů a ovocných stromů. Světlo vyžadující druhy chudých pastvin se mohly dobře vyvíjet. Pomocníci ze Zelené ligy Východní Krušnohoří na podzim roku 2009 poprvé podpořili české ekologické sdružení Arnika.
Společný víkendový výjezd se v září uskutečnil již po 15. a je součástí pravidelného programu obou klubů. Během let se vytvořila jedinečná mezilidská atmosféra. Na kdysi ladem ležící ploše, která byla téměř celá zarostlá trnitými ploty, se za uplynulých 14 let podařilo znovu založit druhově bohatý polosuchý trávník. Více než 60 druhů bylin a trav těží z jižně orientovaného svahu na vápencové opukové půdě. V minulosti se posečená tráva a vyklizené trnité keře házely na velké hromady a pálily. Pastýřka sbírá trávu od roku 2018 a loni pastýřka vzala oblast do své péče a spásala ji se svými stády. Likvidace a kosení přineslo více než očekávaný úspěch a nyní probíhá za podpory českých úřadů životního prostředí v celém českém nízkém pohoří. Cíl společné práce byl splněn, oblast byla přeměněna na extenzivní chov ovcí a koz, který podporuje druhovou rozmanitost.
Letní slunovrat, právě včas na začátek měsíce, omega high přináší znovu slunovrat. Téměř bez mráčku, několik dní tmavě modrá obloha, téměř bezvětří a horko. Auto se v mihotavém vedru valí po silnici z Cínovce do Dubí. Britta, Annegret a já, zalité potem, dorážíme na louku u Lipské Hory. Nyní je čas vytáhnout stan do svahu. Jana a Čestmir, Ellen a Tomáš, Christoph, Wolfram, Torsten a mnoho dalších pravidelných účastníků. Všichni nás šťastně vítají. Stany budou brzy na malé mýtině. Lipská Hora se červeně třpytí ve večerním světle, nad plání leží mlha, cvrčci a cikády plápolají, táborák hoří a Jana už míchá mohutný, velký polévkový hrnec. Zanedlouho už všichni sedíme u ohně a na zemi se snáší mírný středomořský večer.
Jsem vzhůru brzy. Ve stanu je horko a dusno, ležím na spacáku. Už se stmívá a já vylézám ze stanu. Opadlo dost rosy, ráno je jasné a mírné. Jdu na pole, abych byl svědkem úsvitu. Jeleni už štěkají a pár sov ještě volá. Pak přichází Christoph v doprovodu dvou účastníků. Chcete zažít východ slunce na vrcholu Lipské hory. Souhlasím, je dobře, že mám s sebou fotovýbavu. Christoph statečně kráčí přímou, strmou cestou až na vrchol. Suchý dubový les je stále v soumraku, pár jelenů odskakuje a štěká. Fonolit jasně a hlasitě cinká pod našima nohama. Ano, pokud ve správný čas šlápnete na správnou fonolitovou desku správnou nohou, můžete si při běhu pouštět melodie. Na vrchol se dostáváme před východem slunce. Je ticho, jemný modrý opar leží nad suchou zemí. Horizont se již barví do fialova a tmavě červena, poté do silných červených a oranžových tónů. Sluneční ohnivá koule se tlačí za obzor a září rudě. Obloha a krajina kolem nás září fialovou, červenou, oranžovou a žlutou barvou.
Po společné snídani zařvou motorové kráječe, znovu se rozhoupou hrábě, řízky se snesou na ulici a nacpou se do pytlů, které pastýřka vyloží. I přes pokročilou sezónu se některé z mnoha druhů jako chrpa luční, hvězdnice horská, zvonek okrouhlolistý, zimolez černající, šalvěj šalvěj, krokus podzimní, ropucha obecná, sila luční, svízel, hořka obecná, bodlák kopinatý a tuposrstý stále kvete pampeliška, divoká mrkev, drobné zemědělství, třesavka trnitá, řebříček, svrab žlutý, sysel, vřes a hřebíček a mnoho dalších. Denní práce je dokončena brzy odpoledne, ovce odvedly dobrou přípravnou práci. Sedíme spolu na trávníku na obědě. Odpoledne tak zbývá dostatek času na další návštěvu Lipské Hory. Večer praská táborák a lipskohorské napíchané klobásy na vidle se vaří, konce křížem naříznuté a chutnají nám. Plus dobré české pivo. Padá soumrak, hrají barvy zapadajícího slunce, vzduchem klouzají netopýři, volají sovy, štěkají jeleni a po celou vlahou letní noc cvrlikají cikády.
V neděli je čas se rozloučit s projektem péče o horské louky Lipská Hora. Nyní je v dobrých rukou, ovce se pasou mezi stromy. Po snídani je kemp rozebrán a vše naloženo. V konvoji jedeme do malé vesničky na úpatí přírodního ráje Kostal, čedičového vrchu korunovaného zříceninou hradu. Nejprve ale procházíme malou vesnicí v mírném, ale třpytivém světle. Barevné podzimní květiny se houpou v jemném průvanu horkého letního dne. Brzy procházíme mezi malými políčky a skupinami ovocných stromů na část svahu tvořeného vápencovou opukou. Předtím se probojováváme hustým maquisem plným trnů. Před námi se rozprostírá pahorkatina v jemných žlutohnědých pastelových tónech s nejrůznějšími políčkami, skupinami stromů, živými ploty a vesničkami. Voní po pelyňku, bylinkách, zemi a létu. Cikády a cvrčci cvrlikají, v trávě číhá kudlanka nábožná. Kromě již zmíněných druhů zde kvete hvězdnice zlatá stepní. Setkání končí společným jídlem ve Velemíně. Všem organizátorům za tyto vydařené akce patří velký dík. Nezbývá než si přát a doufat, aby všechny přátelské kontakty a pozitivní mezilidské vztahy pokračovaly. Znovu se sejdeme, abychom společně vyrazili na exkurzi, řešili nové projekty biotopů, pokračovali v započatém a předáváme to dál.
